KDO BYLI, JSOU A BUDOU ČEŠTÍ SKLÁŘŠTÍ VÝTVARNÍCI? Zamyšlení nad možnostmi současného badatelského zájmu o české umělecké sklo

Po nastolení nadpisu musím ihned předeslat, že čtenář následujících řádků nemá očekávat odpověď na tyto otázky. Ráda bych na druhou stranu vysvětlila, proč si myslím, že jsou to otázky zajímavé a důležité. A aktuální. A také to, že tyto otázky budí mnoho dalších otázek, které lze formulovat, byť někdy s určitými obtížemi. Ale ráda bych, aby byly pokládány – dokud jsou mezi námi ti, kdo na ně mohou jako jediní odpovídat, aby byl tak uchován jejich jedinečný, sebereflektující a možná i pro budoucnost přínosný pohled.

Kdo byli?
Někdy není zajímavé jen co, ale také kdo. Tázání po osobní identitě je nespornou součástí lidské existence, jak jednotlivce, tak i společenství, ve kterých se jednotlivci vyskytují a oboustranně se utváří (jedinec spoluutváří společenství a společenství spoluutváří jedince). Tuto skutečnost si uvědomujeme ostřeji a častěji jakožto vnější pozorovatelé, méně často jako jeho členové. Možná také proto v dosavadním historickém psaní o českých sklářských výtvarnících tak zřídkavě narazíme na snahu o zpracování historických podmínek, sítí a fungování „společenství sklářských výtvarníků“1, než je tomu například v případě tradičnějších uměleckých skupin téže doby (mám na mysli jak oficiální umění 50.-80. let, tak i disent, šedou zónyu a všechny ostatní, obtížně uchopitelné umělecké projevy této doby).2
Jsme-li součástí nějakého společenství, rozumíme jeho fungování často intuitivně, zkušenostně, a spíše než proč funguje je pro nás důležitá samotná skutečnost, že funguje, že jeho fungování rozumíme a umíme jej využívat. Takové společenství tvoří jakousi niku, chráněný prostor, který nevyužívá nikdo jiný, neohrožuje jeho členy, je to bezpečný prostor pro fungování dokonce i takových věcí, které mimo naši niku tak docela nezapadají...
Domnívám se, že termín „nika“ (ve smyslu užívaném evolučními teoriemi) poměrně přiléhavě vysvětluje to, jak v Československu několik desítek let fungovalo společenství sklářských výtvarníků. Na tomto místě není třeba rozvíjet, jaké výhody (a nevýhody) tato chráněná nika přinášela; její členové tyto výhody a nevýhody znají a ostatní už přeci jen mají šanci nějaké historické informace nalézt, i když stále s určitými obtížemi. A kdo jsou ti „ostatní“?
Jsou to nečlenové sklářské niky. Říkejme jim „pozorovatelé zvenčí“. Patří sem lidé z jiných oborů (které se ale sklářům věnují jen výjimečně), lidé z jiného kulturního prostředí (zejména Američané, ale i Němci, Japonci...) a lidé jiné generace (sem si dovolím započíst také sebe, ale i všechny ty, kteří už nemohli, víceméně naštěstí, zažít dobu předrevoluční). Všichni tito „pozorovatelé zvenčí“ mají sklon klást, řekněme, banální otázky. Jsou to otázky, které často členy sklářské niky zarazí, někdy překvapí a často jim připadají nesrozumitelné nebo dokonce zbytečné. Je to pochopitelné – protože sami se na tyto otázky nikdy ptát nepotřebovali. Žili v té době, v té nice a všechno bylo přes svou historickou absurdnost srozumitelné.
Historie českého sklářského výtvarnictví je ovšem unikátní. Dovoluje sledovat velmi detailně něco, co se v dějinách umění stává jen zřídka – vznik nového uměleckého oboru. V podstatě téměř na rok (možná s tolerancí plus minus tři roky) lze sledovat začátek procesu hledání identity nového uměleckého fenoménu a jeho tvůrců.

Už trochu méně přesně, ale stále velmi dobře lze sledovat také dobu, kdy se začala utvářet zmíněná sklářská nika. Její počátky lze datovat do období, ve kterém si sklářští výtvarníci sami začali uvědomovat, že z různých důvodů překročili pomyslnou hranici sklářského výtvarnictví chápaného víceméně jako návrhářství směřující k volné autorské tvorbě. Sledujeme-li texty, které psali sami výtvarníci nebo jejich nejbližší kolegové - teoretikové v časopise Tvar, ale i ve Výtvarné práci a jinde, narážíme nejprve na nesmělé texty, které se snaží inovativní přístupy vysvětlovat. Stále je nutné se pohybovat ve vymezených hranicích průmyslové tvorby, i když náznak vědomí nastoupení nové cesty cítíme v textech velmi silně. Posléze už přestává být pochyb, že nově se formující identita a sebevědomí přivedly skláře na i za hranici ranku volné umělecké tvorby a autoři se snaží o to, aby se čtenáři naučili sklářská díla právě takto vnímat a oceňovat. Zásadním hlasem v této chvíli byl hlas Karla Hetteše, osobnosti, která by si ostatně sama o sobě zasloužila výraznější pozornost současných badatelů (nejen o skle).
Toto období vystrkování svobodných autorských růžků ovšem netrvalo dlouho. Paradoxně pro historii sklářské tvorby u nás lze říci „naštěstí“. Kdyby se totiž těmto sílícím hlasům skutečně podařilo veřejnost přesvědčit o tom, že skláři tvoří svobodné, k abstrakci tíhnoucí umění, malují na duté tvary informelní obrazy a návrhy dekorů si nezadají s opartovými tisky... asi by svoboda jejich tvorby skončila téměř v té samé chvíli, kdy k ní dospěli. Naštěstí zde už existovala ona sklářská nika. Sklářští výtvarníci tvořili profesní a profesionální síť učitelů, žáků, řemeslníků, ale i administrativních pracovníků, kteří dohromady kooperovali obdivuhodným způsobem. Samozřejmě nikdy ne bez překážek, nikdy ne hladce a už vůbec ne vždy předvídatelně. Ale jak ukázal čas, i tak byla tato síť mimořádně pružná a úspěšná a co víc – uchovala si vysokou míru nezávislosti (na politickém a společenském režimu) a poměrné svobody (v rámci dobové cenzury). Lze se tedy divit, že se badatelé ze Západu okamžitě, jakmile bylo možno, začali ptát „Jak to?“, „Jak to bylo, jak to fungovalo, jak se to podařilo, a díky čemu, komu?“, „Mohou za to jednotlivci, systém, vzdělání?“...?

Kdo jsou a kdo budou?
Ještě pár let po revoluci byli čeští sklářští výtvarníci spojení s touto aurou výjimečnosti a možná i tajemna. Ale některá tajemství se začala objasňovat a také se nutně změnily podmínky, ve kterých skláři do té doby působili. Nika padla a s ní zmizelo mnoho systémově-funkčních podmínek. Nastal čas tápání, krize (jak sklářského průmyslu, tak svobodných umělců). Do té doby poměrně jasně daná oborová identita, kterou do jisté míry utvářelo také společenství sklářské niky, přestala fungovat. S rozpadem niky došlo k individualizaci snah se v oboru udržet. Členové společenství se začali chápat výhradně jako vzájemní konkurenti a užitečné oborové vazby se zpřetrhaly. Necitlivé manažerské zásahy připravily navíc o renomé nejen průmysl, ale sklářský obor jako takový. A zde se ukázala největší slabina československé sklářské niky. Byla sice chráněným územím, ale to také znamenalo, že o jejích členech a jejich práci, významu a potenciálu věděl u nás doma jen málokdo. Veřejnost běžně znala slávu broušeného křišťálu, ale to, že jsme dali světu nový umělecký fenomén, který dosáhl nadčasové úrovně, dokázal využít veškeré řemeslné, technologické, ale i estetické a umělecké možnosti, které měl, nevěděl v domácím prostředí mimo skláře samotné téměř nikdo. Mladší generace výtvarníků udělala logický úkrok stranou ke globálnějšímu přístupu v umění, který znamenal zakládat dílo více na konceptu nežli na myšlení v materiálu. Zdálo se, že se jasně, i když nepříliš slavně uzavřela jedna kapitola. Kdo tedy jsou dnešní sklářští výtvarníci?
S nepředstíranou radostí musím přiznat, že se těším téměř nad každým článkem o skle, který najdu v médiích. Jsou různě zaměřené, týkají se různých odvětví i oborů, referují o akcích škol a ateliérů, o přehlídkách, výstavách, domácích, zahraničních... Sice za nimi stojí zatím jen několik málo subjektů, ale signalizuje to pro mne i tak dvě důležité věci: za prvé to, že současná sklářská společnost pochopila, že ochranná nika už neexistuje a ani už nemá smysl a že existují jiné cesty, jak říct světu i své domovině, že tu jsou a že jsou ve svém oboru stále dobří; a za druhé se zdá, že různé subjekty hledají cesty, jak vzájemně spolupracovat – školy s výrobou, výroba s výtvarníky, výtvarníci s historiky a galeriemi atd. Tedy že vzniká opět fungující sklářské společenství, které potřebuje vybudovat pevnou síť zvláště u nás, v malém rybníku, který má ale stále velký potenciál. Lze si být vzájemně dobrou konkurencí, ale také je třeba vědět, kdy vzájemná spolupráce podpoří schopnost působit silně a sebevědomě směrem ven i dovnitř. A cíleně jít za tím, kdo chceme, aby v budoucnu byli čeští sklářští výtvarníci.

Rozhovory s pamětníky jsou vždy zajímavé. Při zpracovávání své diplomové práce jsem však narazila na to, že málokterý další rozhovor se sklářských výtvarníkem – zpravidla znělého jména - přinese nějaké nové informace oproti rozhovorům starším (nebo článkům v historických odborných časopisech, krátkých biografiích...). Jako kdybychom se ptali stále na to samé. I odpovědi začnou být podobné, až se z nich stane jakási oborová legenda. V tomto ohledu nejzajímavější mi nakonec přišla publikace3, která z velké části nabídla právě zahraniční pohled. Zaujala mne proto, že mimo jiné naznačila, jaké otázky sami u nás sklářům moc nepokládáme a možná i to, na co se ptát (snad z úcty snad z neznalosti) nechceme. Znamená to, že pro nás nejsou tyto oblasti minulosti zajímavé?
Domnívám se, že znalost oborové historie je nutnou součástí úspěšné práce v oboru, a o českém skle to platí dvojnásob, protože právě historické okolnosti a doba v jeho formování sehrály zásadní roli. Nikde na světě by se tento umělecký obor nemohl rozvinout v té podobě a kvalitě jako u nás – s ohledem na mimořádné technologické zázemí, ale i s ohledem na ambivalentní společenskou situaci. Znalost pozadí pomáhá i pochopení jednotlivých děl, okolností jejich vzniku, jednání jednotlivců i skupin, ale i pochopení toho, proč zrovna skláři-umělci (ale dnes ani řemeslníci) nejsou doma proroky, proč jejich dílo neznáme a neoceňujeme, proč nejsou součástí běžných galerijních sbírek, proč začalo upadat řemeslo atd. Pomáhá k ujasnění toho, jakým vývojem sklářský obor v minulosti prošel, jak rozmanitý a obtížně přehlédnutelný obor sklářství je, kde dnes skláři jsou a třeba i toho, kam chtějí kráčet v budoucnu. V neposlední řadě si myslím, že je třeba mezi současnou mladou generací najít i ty, kdo se budou sklářské historii i současnosti věnovat nejen jako aktivní tvůrci či pedagogové, ale také jako, kurátoři, sběratelé... tedy ti, kdo o sklu mluví, píší, vysvětlují jej, přibližují jej laické i odborné veřejnosti. Tato nastupující generace možná bude klást podivné, snad zdánlivě zbytečné otázky. Ale jak jinak mají šanci pochopit, co je české umělecké sklo zač, se všemi jeho slabinami i silnými stránkami? Jak mají najít cestu k vytvoření si vlastního pochopení (protože to bude nutně jiné než pochopení těch, kdo vyrůstali v historicky nejslavnější době uměleckého skla) a najít vlastní úhly pohledu, nová témata i nové interpretace. Je třeba, aby se předávala nejen praktická, ale i badatelská štafeta. Naštěstí je nač navázat, jen se mi zdá, že o historii československého sklářského výtvarnictví a uměleckého skla mnoho lidí (např. na studijních oborech dějin umění) neví. A proč? Třeba právě hledání odpovědi na tuto otázku může být pro současné badatele nesmírně zajímavé...
12.07.2014 21:20:10 | 0 komentářů | stálý odkaz


Pozvánka

Pokud budete mít v listopadu cestu do Ostravy, můžete přijít zhodnotit, jak se nám vydařil náš první kurátorský počin (společně s Jánem Gajduškem). V zápřahu běžného pracovního života, miliónů našich zálib a škol, jsme se přesto rozhodli zbylé dropty volného času zneužít na tento výstavní projekt. Protože máme rádi české autorské sklo. Uvidíme, zda si v listopadu řekneme "už nikdy víc" nebo zda se do toho opřeme nejpozději příští rok znovu...



Pozvánka na Střepy modernity v listopadové Ostravě
29.09.2013 22:11:00 | Autor: nim | 0 komentářů | stálý odkaz


Malich - pozdě, ale přece

Dubnové číslo časopisu Nový prostor nabídlo také stránkový článek Jiřího Ptáčka k dnes již ukončené výstavě Karla Malicha. Osobně tento článek považuji vůbec za nejpřínosnější, který k této výstavě vyšel. Proč? Nemluví jen o Malichových kvalitách, ale upozorňuje na to, jak je/jsou významní umělci a jejich jména prodávána. A s nimi samozřejmě i jejich díla. Ovšem předmětem prodeje je pouze jejich hodnota ekonomická. Ta umělecká jde leckdy stranou (i když je ve skutečnosti výrazná). (více)
24.05.2013 13:55:25 | Autor: nim | 2 komentářů | stálý odkaz


Trochu odlehčeněji

Rozhodla jsem se, že alespoň občas se nemusí řešit závažné věci. Ale i tak se člověk zajímavé věci může dozvědět. Tak berte následující odkaz jako pobavení. Znám jak pisatele, tak čajovnu. Bohužel, neznám učitele. Ale připomněl mi jednoho, kterého jsem znala. Byl rok 1995-6, on nosil lněné košile, měl dlouhé vlasy a nekonvenční metody výuky. Dějepis-čeština-dramatická výchova. Dodnes na něj a na jeho podobně (tenkrát) nekonvenční kolegyni vzpomínám jako na takový zvláštní druh učitelů, který dokáže už svým vyzařováním měnit (většinou pozitivně) vaše/naše myšlenkové rámce. Příjemné čtení.

http://mealtiner.net/ucitel-na-kolobezce/#more-873
30.11.2012 15:09:02 | Autor: nim | 0 komentářů | stálý odkaz


Češi a (jejich) sklo

K této úvaze mne přivedla práce, kterou se pokouším ve vražedně krátkém termínu dokonči. Ač jsem si plánovala ji vypracovat opravdu kvalitně, okolnosti rozhodly jinak. Ale téma, které jsem si zvolila, si zaslouží čas a já si předsevzala, že vím, co bude můj celoživotní koníček, ne-li kůň. (více)
03.10.2012 22:10:08 | 0 komentářů | stálý odkaz


Expozice nové hudby 2011: Unpredictable Standards

Každý rok alespoň na jeden koncert z tohoto minifestivalu podob soudobé hudby si čas udělám. A každý rok ochutnávám z něčeho jiného. Loňský rok byl ve znamení více klasické podoby soudobé hudby, letos padl lost na elektro akustickou mezinárodní formaci. Alespoň doufám, že se také hudbě dá říkat elektroakustická...! (více)
04.03.2011 14:58:40 | Autor: nim | 0 komentářů | stálý odkaz


CURRICULUM VITAE

(více)
26.02.2011 20:25:59 | Autor: nim | 0 komentářů | stálý odkaz


K čemu jsou humanitní vědy?

Už to tu bylo milionkrát a asi to zde musí být i po milionté první. Jinak, než neustálým ukazováním na problém a mluvením o něm a potom i hledáním jeho řešení, se věci řešit nedají. Aby se skutečně za pár let neptal absolvent filozofické fakulty "s hořčicí nebo s kečupem", ale aby byl stejně váženým členem společnosti, jako ekonom nebo chemik. (více)
26.02.2011 19:08:48 | Autor: nim | 5 komentářů | stálý odkaz


Racionalita jako kulturní konstrukt

Místo úvodu: Předpoklad
„Jsme a teprve potom myslíme, a myslíme jen tolik, nakolik jsme, neboť myšlení doopravdy způsobují struktury a jejich činnost v rámci bytosti.“1
„Lidé jsou ’mimo přírodu a přitom beznadějně v ní‛...“2 (více)
30.01.2011 14:08:57 | Autor: nim | 0 komentářů | stálý odkaz


Vidět a mlčet

O tom, že umění není mrtvé, ale možná ho takové chceme. (více)
28.03.2010 19:46:41 | Autor: nim | 0 komentářů | stálý odkaz


Příběh první: Estetická výchova hledá domov

Seznamte se, prosím: Vážená veřejnosti – estetická výchova

(více)
20.03.2010 13:37:42 | Autor: nim | stálý odkaz


Zimní vlak

Povídka, která se nikdy nestala, ale za těch bezmála pět let pravidelného ježdění vlakem podél naší jižní hranice se stát klidně mohla. Znáte vlaková zvířátka? (více)
30.01.2010 23:44:26 | Autor: nim | 0 komentářů | stálý odkaz


Letní povídání

Ve čtení ji vyrušil neznámý zvuk. Posadila se na dece a ohlídla se přes rameno. Sama se divila, že se vůbec nebojí, malá holka.
„Kdepak ses tu vzal?“ Zeptala se havrana, který se teď už, ťapaje po zemi, blížil k jejímu místu.
„Doletěl.“ Pronesl na oplátku pták a ona by bývala přísahala, že se roztomile ušklíbl.
„Jak je v Brně?“ Zeptala se ho ledabyle, ale celou jí procházel třas z neobvyklého setkání. Hlavou se jí honily myšlenky na to, že tohle je ale hloupá otázka, proč se raději nezeptala, jestli fakt mluví.
„Říkal, že se nebudeš divit. Nevěřil jsem mu, ale víš co, asi jsem neměl zrovna co dělat. A navíc, nikdo se mnou nechtěl na večeři.“
Začala se smát a najednou cítila, jak moc chce toho tvora obejmout.
„A ty se proměníš...“ „Až zase v Brně.“ Zněla jeho odpověď.
„To je škoda. Chce se mi tě políbit. Takže ty jsi havran.“
Sice to myslela jako otázku, ale nezeptala se. Ostatně, seděl tady přece HAVRAN.
05.01.2010 23:28:50 | 0 komentářů | stálý odkaz


Po proudu

Po proudu snů mě unáší.
A fantazie. A růže a měsíčního světla.
Hebký hlas, klid a tma mořských příkopů
Dva světy se mi otevřely. Bolesti. Bezpečí.
Noci naše! Ke svítání po větru letí políbení
Krásné, snové, těžké k pochopení. Ale taky proč.
05.01.2010 23:04:36 | Autor: nim | 0 komentářů | stálý odkaz


Vývoj hudební notace

Jedna ze seminárních prací dělaná spíš ze zvědavosti. O tomto tématu jsme se mnoho neučili, je poměrné náročné a odborné... což naopak není má práce, ale pomohla mi si vytvořit představu, jak to vlastně všechno s tím hudebním psaným jazykem bylo. (více)
29.12.2009 18:25:01 | Autor: P. n. Z. | 5 komentářů | stálý odkaz


Hra

Vítěz je ten, kdo vždy vydrží déle

Ale čekat anebo bojovat?
Vyhrává ten kdo nahoru se dere?
Nebo ten, kdo umí vyčkávat?
Je prohra útěk nebo zapomnění?
Či je to spása od nástrah zla?
Pohled a pocit se mi mění
Podle strany, kde právě stojím já
A nevím nic a to mě děsí
Toho se budu vždycky bát
Že riskovat nechce - ale musí
Ten, kdo vítězem se chce stát
27.12.2009 23:30:12 | Autor: nim | 0 komentářů | stálý odkaz


PÍT

Víc a víc dobrého vína
Abys zapomněl nebo abys mohl spát
Pít víc a hloub – mluvit slova líná
Ty nevíš, co všechno se může stát

A možná víš a jenom se bojíš
Stejně jako bojím se i já
Být ten strach v tu chvíli tvojí zbrojí
Pak největší hrdina jsi co svět zná

Buď víno dá ti lehké bytí
Anebo pošle těžký splín
Buď odlehčí tvé těžké žití
Nebo vžene to tvé duše stín

Buď pláč a nebo klidný spánek
Dá ti dno té čiré láhve
Nebo z větru vystaví ti zámek
Co ráno ti zas sfoukne náhle

Žal svůj zapij ale neraduj se
Jen čas ti rány zahojí
a když ne, tak potom stále
budeš jen mít víc ran po boji.

A ten je marný. Marný jako pití
Jako tvůj boj s tvým osudem
Až ten zvítězí nad tvým bytím
Tak my už víc pít nebudem´.
27.12.2009 23:29:28 | Autor: nim | 0 komentářů | stálý odkaz


Snít o Donu Juanovi

Opět školní práce pro jeden z našich volných tématických kurzů. Zamyšlení nad donchuanovstvím a knihou Petra Handkeho Don Juan (ve vlastním podání). (více)
25.12.2009 19:06:40 | Autor: P. n. Z. | 0 komentářů | stálý odkaz


České umělecké sklo s přihlédnutím ke sbírkám v Corning Glass muzeu

Velmi kraťounký text, psaný vlastně jako odevzdávaná příprava k přednášenému referátu. Kdo toho o českém uměleckém skle mnoho neví, jsou zde ty nejzákladnější údaje. (více)
25.12.2009 19:04:25 | Autor: P. n. Z. | 0 komentářů | stálý odkaz


Pokus o kontextualizaci současného kulturně-společenského fenoménu "LARP"

Bakalářská práce, která si vzala na mušku téma, jež se jevilo na uměnovědném oboru nezpracovatelné. Snažila jsem se k němu ale přistoupit seriózně. Dnes bych si metodologicky nadávala, tehdy to byla má první zkušenost s větší prací a vlastní koncepcí. I přes pravdivé výhrady věřím, že to není práce nezajímavá. (více)
25.12.2009 18:58:12 | Autor: P. n. Z. | 0 komentářů | stálý odkaz


© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se